Beníka jsme z rodiny malé klientky odebrali během prvních dnů secvičování, protože rodina malé Veroniky nebyla schopna Benovi zajistit ani ty nejzákladnější podmínky pro plnohodnotný život, ani uhlídat malou Veroniku, když mu ubližovala, či mu chtěla dát sníst všechny své léky na epilepsii, které si sama vyndala z krabičky. Beník, i přes jeho pořád veselou povahu, utrpěl šrámy na dušičce a těsně po návratu nesnesl pevnější objetí a stranil se dětí. Díky našim trenérkám a jejich „terapii mazlením“ se nám ale brzy vrátil „starý“ usměvavý a dobrosrdečný Ben, který byl připraven pomáhat dalšímu dětskému klientovi. Viz pes č. 162