Nejprve se musíme o Vašem přání dozvědět. Jak na to, se dozvíte zde.

Samotný výcvik psa trvá v průměru 6 až 9 měsíců, někdy i déle; záleží na náročnosti úkonů, které musí pes zvládat, vzhledem k závažnosti Vašeho postižení. Záleží také na učenlivosti psa, přičemž vůbec neplatí, že pes, který se učí pomaleji, bude ve svém životě horší, nežli pes, který chápe velmi rychle. Výcvik psa ale nelze uspěchat a dokud pes neprovádí spolehlivé výkony, není možné Vám ho předat k secvičování.

Čekací doba na psa je v průměru mezi 8mi až 12ti měsíci. Vytipování toho ideálního psa právě pro Vás je celkem náročný úkol a je prvním předpokladem Vašeho budoucího úspěšného soužití se psem. Záleží samozřejmě také na Vašich požadavcích a potřebách i na náročnosti výcviku. Pokud požadujete např. zástupce méně obvyklých plemen či trváte na určité barvě psa, může vyhledání toho „nej“ jedince pro Vás trvat poměrně dlouho. Ve výběru vhodného psa, který se bude hodit svou povahou, temperamentem a pohlavím právě k Vám, se ovšem nevyplácí nic uspěchat.

Samozřejmě, pro tyto typy výcviku jsou plemena více vhodná, méně vhodná a zcela nevhodná. Nejvíce ale záleží na konkrétních jedincích. Můžeme např. potkat nemálo zlatých retrieverů, kteří pokousali i svého pána, labradorů, kteří jsou ostřílenými provokatéry a rváči se psy. Na druhou stranu není těžké potkat pitbulteriéry, kteří by člověka nekousli, ani kdyby jim ubližoval, či dobrmany, kteří se rvačkám s jinými psy vyhýbají obloukem.

Vhodnost plemen je popsána u jednotlivých typů výcviku, kde je také popsáno, v čem pes dokáže člověku s daným handicapem pomáhat – viz stránka Psí pomocníci pro

Ukázky práce psích pomocníků můžete dokonce i shlédnout, a to přímo na tomto webu, v sekci Galerie – „Video“.

Cena psích pomocníků se pohybuje okolo 250.000,-Kč.

Do celkové ceny psa jsou započítány veškeré náklady spojené s jeho přípravou a výcvikem. Od pořízení štěněte či mladého psa, přes jeho výchovu, výživu, veterinární péči a zákroky, hygienu a péči o psa, potravinové doplňky, pomůcky pro výcvik – vybavení a výstroj psa, odměny, hračky, cestovní náklady při výchově a výcviku psa, náklady spojené se zaškolením a návštěvami klienta, předáváním psa a secvičování klienta se psem a náklady na inspekční návštěvy. Dále jsou to náklady na zaměstnance a provozní náklady – energie, poštovné, telekomunikační poplatky, správa, opravy a údržba výcvikového areálu, členství v mezinárodních organizacích, účast na veletrzích, seminářích, konferencích u nás i v zahraničí a vzdělávání zaměstnanců v rámci zvyšování kvality služeb, prezentační akce, vybavení areálu a zaměstnanců apod.

Žádný zásadní rozdíl samozřejmě není, protože na kvalitu psů – jejich zdravotní stav a povahové vlastnosti jsou kladeny stejné nároky, bez ohledu na typ výcviku, doba výcviku a jeho náročnost je také vždy téměř shodná, také nároky na odbornost všech pracovníků jsou stejně vysoké.

Nic, vodící pes je uznanou kompenzační pomůckou, která je hrazena ze státních prostředků za stejných podmínek, jako ostatní kompenzační pomůcky. Více se můžete dočíst zde.

Klienti získávají psí pomocníky od Helppes zdarma.

Toto je jeden z hlavních důvodů osobního setkání a pohovoru. Právě zde si upřesníme Vaše konkrétní potřeby, možnosti a schopnosti, i co se týká výslovnosti povelů a jména psa. V některých případech si výslovnost klienta i nahrajeme a trenéři pak používají při výcviku přesně tu povelovou techniku, kterou zvládnete i Vy. I jméno psa lze samozřejmě tomu uzpůsobit. Společně s Vámi najdeme takovou formu jména psa, která zůstává podobná jeho jménu původnímu, ale Vy budete schopni ji vyslovit.  Již několik psů, kteří prošli našim výcvikem, bylo právě z tohoto důvodu přejmenováno. Pes si na přizpůsobené a nové jméno dokáže zvyknout velmi rychle. Pokud nejste schopni použít pokaždé stejný povel či vydat dostatečně hlasitý povel např. při odvolání psa ze hry, je možné zvolit takové metody a pomůcky, abyste pak byli schopni ovládat psa i Vy – clicker, píšťalka, vibrační obojek, zatleskání apod.

Samozřejmě nemá. To, že pes má průkaz původu, je pouze relativní zárukou toho, že se jedná o čistokrevného jedince; nic víc průkaz původu nezaručuje. Není zárukou ani vhodných povahových vlastností pro tyto typy výcviku, ani vyhovujícího a dobrého zdravotního stavu. Je úplně jedno, zda pes je s průkazem původu či bez něj, je nutné vždy posoudit vhodnost a odpovídající kvality každého jedince. Mnoho psů s průkazem původu je vyřazeno z chovu právě pro těžké, geneticky podmíněné vady, jako je tomu u dysplazie kyčelních či loketních kloubů, vrozených vad očí či z důvodu nevhodných povahových vlastností apod. Můžeme si uvést příklad na plemenech nejpoužívanějších pro tyto druhy výcviku – labradorských a zlatých retrieverech či dalších retrieverech. Jedná se o plemeno lovecké, u něhož je podmínkou pro zařazení do chovu složení alespoň základní zkoušky, tzv. ověření vlohových vlastností retrieverů, tedy vrozených vlastností pro lov. Na jedincích, kteří tuto podmínku nesplňují, nelze odchovávat štěňata s průkazem původu. Zde jsou ale právě pro nás, resp. pro Vás, vhodní pouze jedinci či potomci jedinců, kteří tuto základní podmínku pro chov – vrozené lovecké chování nesplňují. Vy nemůžete dostat psa, který má lovecké pudy, protože by se Vám pak mohlo snadno stát, že pes Vám uteče za zvěří a Vás nechá třeba uprostřed lesa. Samozřejmě při štvaní zvěře může psa třeba i srazit auto a Vy, např. pokud nevidíte, se pak jenom těžko z takovéto situace budete dostávat, může to mít pro Vás velmi vážné následky. A my Vám pochopitelně takového pejska předat nemůžeme a ani nechceme. Proto vybíráme v plemenech jedince, kteří projdou veškerým testováním. Právě absence loveckého pudu je součástí základních povahových testů.

Ano, všichni námi předávaní psi skládají před předáním zkoušku u nezávislého rozhodčího, stejně tak, jako je tomu v jiných odvětvích kynologie. Dokonce i ve všech oblastech zájmové kynologie musí být zachovávána nezávislost a nestrannost rozhodčích (rozhodčí nesmí posuzovat rodinné příslušníky, členy domácnosti, partnera, příbuzné), a to se jedná pouze o zájmové aktivity a zisk bodů, nikoli tedy o zdraví či život lidí s postižením či zisk finanční. Zejména u psů vodících, kteří jsou plně hrazeni ze státních prostředků subjektu, který psa vycvičil a předává, nemůže posuzovat závěrečnou zkoušku psa pracovník tohoto subjektu, který finančně přímo na úspěšnosti zkoušky participuje, to by se jednalo o zřejmý střet zájmů, nikoli o nezávislost při posuzování. Samozřejmě se to týká i psů asistenčních a signálních, kteří jsou hrazeni z jiných zdrojů. Rozhodčí musí být jmenován odborným nezávislým garantem výcviku psů – KSV – ČKS a může psy posuzovat až po proškolení potřeb a specifik lidí s postižením, úspěšném splnění zkoušek rozhodčího a předepsaného počtu hospitací zkušební komisí. Rozhodčímu je proplaceno posuzovné a cestovné dle tabulek ČKS pro příslušné období a tato náhrada je mu vyplacena bez ohledu na to, zda pes zkoušku složí či nesloží. Nezávislost rozhodčího je tedy dána jeho postavením vůči subjektu, kde posuzuje zkoušku a tím, že neparticipuje přímo ani nepřímo na úspěšnosti zkoušky.

Ano, pokud Váš pes či fenka je ve vhodném věku (maximálně do stáří 2,5 let) a úspěšně projde všemi povahovými a zdravotními testy, může být po kastraci do výcviku zařazen.

Pokud tento pejsek není agresivní tak, že by napadal ostatní psy, i bez ohledu na jejich pohlaví, pak to určitě není žádná překážka pro podání žádosti. Vždy však doporučujeme pořízení psího pomocníka opačného pohlaví. Želvička nepředstavuje vůbec žádný problém. Mnoho našich klientů mělo před pořízením psího pomocníka doma již jednoho psa, ale např. i kočky, morčata, okrasné ptactvo apod., ale i hospodářská zvířata. Jedna z otázek v dotazníku se týká právě přítomnosti ostatních zvířat ve Vaší rodině, protože při přípravě psa potom již počítáme s tím, že Váš budoucí pomocník bude žít u Vás společně např. s papouškem, druhým psíkem, ale třeba možná i koněm a v průběhu výcviku je pak pes s konkrétními druhy zvířat detailně seznamován a je připravován na budoucí soužití s nimi.

Ano, samozřejmě, pokud budou psa kočky opakovaně provokovat či dokonce napadat, stát se to může. Ani plně vycvičený pes není robot, který by byl zcela netečný vůči všemu, co se mu přihodí, ani hlupák, který by se nechal od koček opakovaně napadat. Záleží na Vás a domluvě s Vašimi sousedy, jak dokážete společnými silami napadání a provokování psa ze strany koček zabránit. Kromě toho, že je v tomto případě reálné nebezpečí, že pes přestane být vůči kočkám nevšímavý, hrozí i nebezpečí poranění psa – škrábnutí od kočky do oka psa může skončit i oslepnutím psa a pokud jsou kočky divoké, hrozí pro psa po poškrábání od koček také nebezpečí infekce.

Každý pes, který je přijat do výcviku, již své jméno má, je na něj zvyklý a slyší na něj. Proto, pokud není opravdu závažný důvod pro změnu jeho jména, jméno měnit nelze. Závažným důvodem je to, že jméno psa nejste schopen vyslovit. Pak se vybírá takové jméno, které je co nejvíce podobné jménu původnímu, na které je pes zvyklý, a na které slyší, ale které je klient schopen vyslovit.

První co musí udělat rodiče dítěte, které má schválenou žádost o asistenčního psa, který by s ním měl docházet do školy, je oznámit tuto skutečnost vedení školy a zjistit, zda vedení školy s přítomností asistenčního psa ve škole souhlasí. Aby dítě mohlo se psem do školy docházet, musí splňovat základní podmínku, a to že svého psa dokáže za všech situací zvládnout, což musí mj. prokázat i na konci procesu secvičování složením Testu chování psa na veřejnosti dle mezinárodních standardů (tzv. přístupový test). Tento test prověřuje schopnosti dítěte ve zvládání psa v nejrůznějším, i tom nejnáročnějším prostředí i asistenční úkony, potřebné pro dané dítě. Teprve po úspěšném složení tohoto testu se z dítěte a psa stává certifikovaný tým.

Problém č. 1 – alergie a další zdravotní či psychické problémy spolužáků

– je nutné si uvědomit, že není možné dítě s postižením diskriminovat pouze proto, že pro kompenzaci svého handicapu potřebuje asistenčního psa. Mimo praktickou pomoc dítě získává asistenčního psa z důvodu možnosti lepšího začlenění do společnosti a kolektivu. A u dětí školního věku je, logicky, tím hlavním kolektivem právě škola. Na druhou stranu je nutné ale brát ohledy i na ostatní děti, a pokud jsou ve třídě děti, které mají prokazatelně zdravotní či psychický problém, který by jim mohl dlouhodobý pobyt se psem v jedné místnosti dramaticky zhoršit (astma, silná alergie, panický strach ze psů), je nutné najít takové individuální řešení, které nepoškodí žádné dítě (změna třídy, krátkodobý pobyt psa v určitých hodinách apod.)

– panický strach ze psů je téměř výhradně následkem špatných zkušeností nebo chybnou výchovou (např. babička vyhrožuje malému dítěti, že když bude zlobit, támhleten velký pes ho sežere – bohužel, poměrně často lze v praxi takovéto nesmyslné vyhrožování zaslechnout). V tomto případě je vše nutné konzultovat jak s rodiči dítěte, které má fobii na psy, tak s pedagogy, výchovnými poradci a dětským psychologem. Při odbourávání této fobie může právě asistenční pes být vynikajícím pomocníkem

Problém č. 2 – hygiena:

– vzhledem k tomu, že ve zdravotnických zařízeních a ve stravovacích službách platí ty nejpřísnější hygienické normy, tak zde přítomnost psích pomocníků řeší zákony. Vstup a pobyt asistenčních psů ve zdravotnických zařízeních řeší Zákon o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. Umožnění přítomnosti asistenčních psů ve stravovacích zařízeních pak řeší Zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. Školy nemají tak přísné hygienické normy, proto žádný zákon z hygienických důvodů vstup asistenčních psů do školských zařízení neřeší. Pro neumožnění vstupu asistenčního psa z obav o hygienu žádný důvod neexistuje

– každý asistenční pes musí být stále udržován v čistotě (česán, koupán)

– psi jsou pod pravidelným veterinárním dohledem, jsou pravidelně očkováni a ošetřováni proti vnějším i vnitřním parazitům

Problém č. 3 – pes bude vyrušovat při vyučování, může někoho pokousat, bude se venčit na chodbách, bude narušovat vyučování mlaskáním při jídle, pes bude trpět typickými projevy dětí 

Tyto obavy jsou způsobené z neznalosti problematiky, chování i potřeb psů. Průzkum na školách, od základních po vysoké, zpracovaný v r. 2018 jednoznačně prokázal, že asistenční pes nikdy nebyl rušivým elementem, ale naopak byl vždy pro žáky (studenty) i pedagogický sbor přínosem

– při vyučování pes leží klidně u / pod lavicí žáka

– ani o přestávkách pes volně po škole či třídě nepobíhá, ale je na vodítku

– pes je na specifické prostředí škol připravován už v průběhu výcviku

– pes nemá potřebu se venčit v průběhu vyučování. Na příkladu z běžné rodiny, kdy pes je vyvenčen ráno a pak při příchodu z práce, kdy nemá za tu dobu rodina celý byt počůraný a pokálený, a také přes celou noc nemá dospělý pes potřebu se venčit je patrné, že po dobu vyučování, zejm. na základní škole, není žádný důvod pro venčení psa. Pokud je vyučování velmi dlouhé, pak je vždy dostatečná přestávka na možnost vyvenčení psa. Když je možnost psa vyvenčit v prostorách školy, pak není problém s tím, že dítě školu opustí. Dítě či rodiče musí v takovém případě po psu vždy uklidit. Venčení psa, kdy dítě musí opustit prostory školy, je nutné řešit po dohodě rodičů s vedením školy, příp. psa chodí venčit rodiče či někdo z rodiny

– pes je krmen zpravidla 1x či 2x denně. Ve škole pes krmen není nikdy

– všichni asistenční psi musí mít přátelskou a vyrovnanou povahu.Psi, kteří projeví byť i náznak agresivního chování, jsou z výcviku vyřazeni

– pro dětské klienty jsou vybíráni psi, kteří milují děti, jsou tolerantní vůči velkému dětskému kolektivu i nejrůznějším projevům chování dětí (běhání, dupání, křik apod.), a s ohledem na fyzické i psychické schopnosti daného dítěte psa zvládnout

Problém č. 4 – když to dítě není na vozíčku ani není slepé, asistenčního psa nepotřebuje (zažitý mýtus) a už vůbec s ním nemusí chodit do školy

– to, že na člověku není jeho handicap na první pohled viditelný, neznamená, že pes pro něj nemůže být stejně významnou pomocí, jako pro toho, na kom je jeho postižení patrné na první pohled

– pes nespolupracuje s dítětem (ani s dospělým) pouze na základě výcviku, ale zejména na základě vztahu, který si mezi sebou vytvoří. A právě proto je velice důležité, aby pes a dítě spolu trávili co nejvíce času. A protože dítě tráví poměrně velkou část svého času ve škole, je důležité a žádoucí, aby i tam byli spolu

– je nutné si uvědomit, že každé dítě může získat asistenčního psa pouze na základě doporučení lékaře/ů. A právě lékař, příp. psycholog, který zná problém dítěte velmi detailně, je tím, kdo dokáže přínos psa pro dané dítě posoudit nezávisle a přitom nejlépe

Součástí celého procesu je také seznámení pracovníků školy, dětí, příp. i rodičů s významem asistenčního psa pro daného žáka. Naši odborní pracovníci všechny seznámí s tím, jak je pes na pobyt ve škole připraven i tím, jak se k asistenčnímu psu chovat. Dětem je vysvětleno a srozumitelně, s ohledem na jejich věk, zdůvodněno, proč jejich spolužák takového psího pomocníka potřebuje, a proč nesmí asistenčního psa nijak vyrušovat, hladit ho, krmit ho či mu dávat povely.  

V závažných a odůvodněných případech přijedou naši pracovníci za Vámi, nebo je možné se setkat při nějaké naší výjezdní aktivitě, která se koná poblíž Vašeho bydliště.